Banální příběh o hromádkách

Znáte to, pálení v krku, stupňující se intenzita kýchání, slzící oči, bez kapesníku ani ránu…prostě mi začínala rýma.

Ale proč? Vždyť jsem nikde nenastydla! Vzpomínám na brutální rýmy z dob dětství, kdy mi hrozívaly punkce atd. No to fakt nechci!!

V hlavě se mi rozjíždí kolotoč myšlenek. Proč se mi hlásí rýma? Co mi chce ohlásit tahle nepříjemná nemoc? Co mi moje tělo ukazuje? Co v mém životě není v pořádku? Jaký problém mi to zrcadlí?

Otázek přibývá, ale odpověď ani jedna.

Jsem v pohodě. Není za mnou žádný problém nebo konflikt, jehož následky by mi kolovaly v hlavě.

Kdo mi tedy dá odpovědi? Teď hned?

Vzhledem k pokročilé noční době telefon kamarádce nepřipadá v úvahu. Odpoví mi karty?

Vytahuji zelenou kartu ROZMĚLNĚNÍ.

Teď přeskočím pár nespisovných výrazů, kterými jsem komentovala, jak mi je odpověď jasná a srozumitelná…. S nohama na stole si tu brblám a očima bloumám po pokoji. Tady knížky na vrácení do knihovny, tady knížky pro babičku, zde moje věci na dovolenou, které už jsem si začala odkládat, tady zboží pro klientku, jo a tady něco pro studenty, a tady léky pro mámu…. a tady… Najednou mi dochází, že pokoj a vlastně celý byt je plný hromádek.

Ne nepořádku, ale různé věci nachystané pro různé akce, které mne čekaly v příštích dnech. Abych náhodou na něco nezapomněla. Abych měla vše po ruce, až bude potřeba. Aby…

AHA. Tak takhle já teď žiju!

Nachystaná na události příští, ale co je teď, to nevnímám…. Obložená hromádkami věcí, které mám stále na očích, abych náhodou na něco nezapomněla… Brr. Nepříjemné uvědomění, které mi karta s číslem 4 přinesla. Můj život se rozmělnil do různých očekávání.

Nežiju tady a teď.

Žiju v pohotovosti, abych byla stále připravena na to, co pravděpodobně přijde. Proto jsem tak unavená. Proto se mé tělo začalo bouřit, že už toho má dost. Proto se také rozhodl můj byt (podle Feng Shui moje velké tělo) dát mi skrze moje fyzické tělo jasně najevo, že takhle ne!

Docela jsem si mákla, než hromádky zmizely, spát jsem šla hluboko po půlnoci, ale byt byl jako klícka. Tedy bez hromádek, které jsem šikovně uklidila do uvolněného regálu ve skříni.

Ještě zlehka vytřít podlahu, zapálit vonnou tyčinku a jdu spát. Občas si ještě pořádně kýchnu, ale to už je jen připomínka, abych si vše řádně zapamatovala, nebo ještě lépe zapsala. Ráno totiž budu jako rybička a jen prázdná krabice od kapesníků mi připomene, jak se tady večer schylovalo ke „smrtelné chorobě na čtyři“  🙂

PS: Nechci si představovat, jak by to dopadlo bez tahání karet Sám Sobě Mistrem. Jak by se vše táhlo. Rychlá odpověď mi přinesla krásné ráno plné zdraví a pocitu, že žiju tady, teď a v pohodě se můžu soustředit na jednu věc.

Komentáře