skip to Main Content

Můj dům, můj hrad (1)

Děti a rodiče.

Říká se, že když člověk začne něco plánovat, bůh se směje… A co když začnou plánovat rodiče pro své děti, děti pro rodiče, dospělé děti pro sebe atd.? Pak je z toho pěkná motanina… Jako tehdy v domku u Nováků.

Nejprve se mi ozvala Jana, jedna z dvojčat, která chtěla zkonzultovat barvy v novém bytě. Odstěhovala se od rodičů do Brna, aby měla víc klidu na studium. Při rozhovoru jsme dospěly k tomu, že vlastně od rodičů tak trochu utíká, měla pocit, že jí život nějak nenápadně plánují a ona se jim nedokáže vzepřít. Sešly jsme se i s její sestrou, která to formulovala mnohem tvrději, prostě jim rodiče život dirigují, přestože jsou dospělé, mají práci a studují další vysokou. Sestry se shodovaly na tom, že mají rodiče rády, hezky spolu vycházejí, ale podvědomě tuší, že se rodiče s přibývajícím věkem snaží přitáhnout dcery zpátky do domu a ony se tím cítí svázány. Jejich smělé plány směřovaly do zahraničí, nejlépe prý do Austrálie 🙂

Probraly jsme spolu možnosti, jaké nabízí Feng Shui. Začaly jsme tím, jak je uspořádán jejich současný (studijní) byt a jak je tomu v domku pod strání…Mluvily jsme o množství věcí obecně, o dárcích, o oblečení a knihách z dětství atd. Dvojčata svorně přiznala, že nikdy nic nevyhodily, málem od školky je vše pečlivě uloženo, něco na půdě, něco v dívčím pokojíčku a spoustu si toho odstěhovaly do brněnského bytu…to aby se rodičům v domku trochu ulevilo, nějak se tam pořád nemůžou vejít. Odkud ale začít, když je toho tolik! A podle jakého klíče věci třídit?!?

 

Každá část bytu ovlivňuje určitou oblast našeho života 

Schéma BAGUA nám říká naprosto jasně, v které části bytu je potřeba začít. V tomto případě jsme se zaměřili jsme se na oblast Předci, která má ve své „ náplni práce“ vztahy s našimi rodiči, prarodiči, zde se můžeme opřít o sílu své rodové linie. Tyto vztahy zde můžeme také pročistit a narovnávat. To byl také náš záměr, když jsme s dvojčaty v čerstvě nastěhovaném bytě probíraly a třídily jejich památky na dětství a mládí. Jako by v bytě ani nežily dospělé osoby, ale puberťačky, které se potřebují obklopovat různými drobnůstkami. Takové množství dárečků, fotek, knížek, připomínek nejrůznějších událostí – naplnily jsme snad čtyři krabice od banánů! Sestry uznaly, že přestěhovat skoro celý dívčí pokojíček do nového bytu nebyl šťastný nápad. V další fázi si už samy rozhodly, co vyhodí a co je pro ně důležité, aby zůstalo na památku.  Pro tuto chvíli ovšem pečlivě uložené v malé bílé krabici, než se vztah s rodiči narovná.

Množství drobností nás nutí stále přemýšlet a současně se nemůžeme soustředit na to, co je důležité.

Po vytřídění památek z domova a celkovém úklidu přišla ještě na řadu miska se solí a čisticí vonné tyčinky. Najednou se celý byt zklidnil a obě dívky si nemohly vynachválit, jak dobře se teď soustředí na učení. O rodičích mluvily najednou v klidu, chápaly jejich jednání ohledně domu. Nicméně toto byla jen jedna část práce. Čekal na nás domek rodičů. Díky radikálnímu pročištění jejich bytu a malému rituálu v oblasti Předků se na to ale sestry dokonce těšily, byť si na větší zásah samy netroufaly, prý že si mne tam pozvou 🙂

A jak to dopadlo v domku? Překvapivě dobře! Pokračování najdete ZDE.

Komentáře

Back To Top