Můj dům, můj hrad (2)

Rodiče a děti.

Během týdne, hned čerstvě po ránu zvoní telefon. Neznámé číslo. Bodrá paní mi sdělí, že o mně slyšela, jak prý umím dobře „uklízet“ s lidmi, kterým se do toho nechce, a nevědí si rady s různými věcmi. Ona bydlí v domě s manželem, dcery se už osamostatnily a stejně není málem kam co dát nebo kde ubytovat návštěvu…. Tušíte, odkud vítr foukal? Ano, rázná maminka dvojčat si mne snadno našla na internetu. Hlavně prý co udělat s tou tělocvičnou! Dcery se věnovaly léta gymnastice a tanci, tak jim šikovný otec vytvořil z původní prádelny posilovnu a taneční sál! Teď tam jen leží prach a nikdo tam nechodí.

Tak mne čekala velká rodinná návštěva, jejímž cílem bylo znovu domek „zabydlet“ po odchodu dcer.

Nevyužité místnosti přinášejí stagnaci. Energie zde neproudí a časem si ji začnou brát ze svého okolí.  Pro místnosti, které již přestaly plnit svůj původní účel, je potřeba najít jiné využití, novou náplň práce 🙂

S dcerami jsme nejprve dovyklidily „ dívčí“ pokojíček a uspořádaly ho tak, aby ho kdykoliv mohla využít i příležitostná návštěva. Ze stěn mizely tuny diplomů, nad kterými se rodina rozvzpomínala na společné víkendy, kdy holky závodily a rodiče fandili a dělali tzv. zázemí.  Spousty drobných odměn a památek také skončilo v pytli na odpad. Každá z dcer si vybrala největší ocenění, kterých dosáhla, a ta byla vystavena na čestném místě s nejkrásnějším pohárem. Volné poličky obsadily orchideje, kterým se v této místnosti obzvlášť dařilo. Každý den je sem přijde někdo obdivovat a zalévat. Vešel se i pracovní stůl s počítačem, aby se uvolnilo místo v přeplněné kuchyni.

Zbývalo najít novou funkci pro „tělocvičnu“, protože aktivnímu sportování už odzvonilo. Tady se dcery i rodiče zvláštním způsobem zarazili a nikdo nechtěl začít mluvit. Rodiče nechtěli rušit něco, co vlastně patřilo dcerám, aby to nevypadalo, že je v domě už nechtějí a dcery zase ohleduplně nechtěly rušit to, co pro ně otec vybudoval. Nakonec všichni svorně uznali, že místnost už svůj úkol splnila, umožnila dcerám krásně se protančit do dospělosti a teď je potřeba posunout se dál.

Inspirace přišla s podvečerem, kdy se ochladilo. Bylo by příjemné posedět u krbu. A proč ho vlastně nemáme? V otci hned ožily kutilské touhy …. ano, v bývalé tělocvičně by to šlo!

Hned začal plánovat společné posezení u krbu, ale manželka se netvářila nadšeně…když tu bude krb, tak sem nebudu moct vzít děti. Jaké děti???? Až teď se matka přiznala, že v předčasném důchodu občas vypomáhá mladé sousedce s hlídáním dětí. A že ji to nesmírně baví. A když by pro malé předškoláky měla hernu, mohla by hlídat častěji a vzít i víc dětí. Vždycky chtěla být učitelkou v mateřské školce…. Dcery si viditelně oddechly. Matka si splní svůj sen a ony se nebudou cítit tlačeny do vdavek a vnoučat 🙂

Je potřeba říct nahlas, co bychom chtěli, o čem sníme…. A není to lehké. Brání nám strach z nového, máme obavy, abychom druhým neublížili, znejisťuje nás krok do neznáma.

Paradoxně přítomnost nestranného člověka tady pomohla vyjádřit se všem, co by si přáli a po čem touží. Odchod dětí z domu neznamená konec rodinného života a hezkých vztahů. Jen je potřeba tomu uzpůsobit dům samotný. Jedna etapa skončila a další zajímavá nastává.

Úkolem domu je podporovat a chránit své obyvatele, poskytnout jim útočiště. Ne brát jim odvahu a sílu žít takový život, jaký si přejí žít.

Proto se nebojme měnit dispozice domu podle toho, jak se mění situace v rodině, a přizpůsobme dům svému životu.

Přeji vám krásný život ve vašich domech.   Věrka

Zde najdete, jak tento příběh začal.

Komentáře