skip to Main Content

Tajemství podkroví

Zodpovědná a unavená

Potkat po letech dobrou známou, to bývá většinou příjemné setkání. Před lety jsme s Kamilou přestavovaly garsonku, aby se k ní mohl přistěhovat její nastávající. Časem si postavili domek, narodil se jim syn. Tentokrát nás ale tlačil čas a nervozita, Kamila pospíchala domů, že se musí se synem učit. Jen jsme si narychlo domluvily návštěvu.

Za pár dní jsem si už prohlížela hezký, vkusně zařízený dům. Jen Kamila vypadala unaveně a nevyspale. „To víš, čtenářský deník, to zabere spoustu času…“ Tvářila jsem se, že nechápu, ale tušila jsem…Představa Kamily, kterou doma po směně na dílně čeká ještě obsah Malostranských povídek či slovní úlohy, byla celkem správná.  Jen jsem nechápala, proč to dělá, vždyť Toník není hloupý.  

Kamila uznává, že má doma hýčkaného potomka, ano, byl často nemocný jako miminko, ale teď je chlapečkovi 13 a maminka mu jeho školní povinnosti stále ulehčuje. Na prvním stupni ji to dokonce bavilo, ale fyzika a chemie jsou nad její síly. I ta čeština byla za jejího mládí nějaká snazší… 

„Nemůžeš mi s tím nějak pomoct? Já už nevím, jak to udělat, aby se učil sám!“

 

Dětský pokojíček nevyhovuje dospívajícímu

Toníkův pokoj mne nezklamal – podkrovní místnost zastavěná nábytkem, totálně zavalená věcmi, hračkami, autíčky, nejrůznějšími školními výtvory a výrobky, modely letadýlek a vojáčků. Prostě vybavení na mateřskou školku. 

Uspořádání pokoje by tu mohlo posloužit jako odstrašující příklad pro studenty Feng Shui: pracovní stůl orientovaný zády ke dveřím, umístěný pod střešním oknem, postel natěsnaná pod sníženým stropem. Vůbec se nedivím, že se tu kluk nechtěl učit, navíc tu bylo tisíc věcí, které si říkaly o jeho pozornost… Nastalo hledání, které dům naštěstí umožňoval. 

 

Kulový blesk v rámci domu? Proč ne 🙂

Malý pokoj pro návštěvy byl v přízemí u vchodu, kdysi tu přespávala babička, teď sloužil jako odkladiště a sušárna prádla. Plocha byla stejná jako pokojík v patře, ale nebyl tu ten nešťastný snížený strop, takže se postel i psací stůl lépe umístily.  

Vytáhlý čahoun Tonda celkem uvítal, že jeho pokoj nejen přestěhujeme, ale i trochu „dizajnově“ proměníme, aby nevypadal tak dětsky. Změn bylo nakonec hodně, předcházel jim dlouhý rozhovor o tom, co by chtěl a jak se mu (nejen v pokojíku) žije. Výběr barev na zdi byl už jen potvrzením, že tu nebydlí malý chlapeček, který potřebuje vodit za ruku. 

 

Změny v prostoru nesou ovoce

Kamila si oddechla. Všechny zbytečnosti skončily v kontejneru, hračky odcestovaly do charity a z podkrovního pokoje se stala celkem šikovná šatna na sezonní a sportovní věci pro celou rodinu. 

A to nešťastné společné učení? Tak nějak přirozeně se z Toníka stal „velký dospělák“, který se začal víc zajímat o svět venku a co by tam chtěl dokázat. Učení si od určité doby diriguje sám a ani netuší, jak se jeho mámě ulevilo, když si teď po večerech čte své milované detektivky. 🙂

Komentáře

Back To Top