Kolik prostoru potřebujeme? aneb na velikosti záleží :-)

Při Feng Shui konzultacích stále řešíme, jak prostor zařídit, upravit, aby nás vhodně podporoval a aby se nám tam dobře žilo.  Při návštěvě klientů mě nepřestává překvapovat, jak různě mohou mít lidé nastavené požadavky na velikost a využití prostoru. V poslední době jsem navštívila dvě mladé rodiny, každá bydlela v rodinném domku a měla dvě menší děti. Naprosto odlišný, přímo opačný měly postoj k využití prostoru. S údivem jsem pozorovala, jak některé věci v jejich životech nefungují, a uvědomila jsem si, že to není případ jen těchto dvou rodin, ale že je to obecnější jev.

Komu/ nebo čemu dopřejeme místo?

V jednom rodinném domě mají děti vyhrazený koutek na hraní v obývacím pokoji, kde musí každý večer proběhnout přísný velký úklid a rovnání hraček. Přitom je v domě spousta dalších místností: obrovská technická místnost ( prádelna spojená s kotelnou), dále dvě velké samostatné šatny a volné podkroví… Při troše fantazie a vůle by nebyl problém přeorganizovat místnosti tak, aby děti měly svůj samostatný pokoj na hraní.

Druhý příklad je opačný: dvě mladší školní děti mají své samostatné, poměrně prostorné pokojíky, přesto narážíme na jejich aktivity a hračky po celém domě včetně ložnice rodičů i sušárny prádla… a není to náhoda, je to setrvalý stav, kdy děti v podstatě obsadily celý dům. Pro sebe si rodiče si nechali nejmenší místnost v domě jako ložnici – umístit tam manželskou postel byl heroický výkon, museli se smířit s velikostí 1,5 lůžka, aby mohli vůbec kolem postele projít. Pro otce, živitele rodiny, místo na domácí kancelář už nezbylo, tak se se svým notebookem krčí u konferenčního stolku v obýváku.

Už vás napadá, jaké to může mít důsledky?

V prvním případě dali rodiče přednost věcem, aby oblečení a hlavně sportovní potřeby měly „ kde bydlet a byly přehledně uskladněné“. Takže věci jsou dobře uložené, mají prostor… jen na děti se každý večer táta zlobí, že je obývák plný hraček a děti logicky uklízení nebaví, tak už mnohé hry ani nevytahují, protože vědí, že stejně do zpráv v televizi musí být vše rozebráno a uklizeno. Jejich tvořivost a fantazie dostala přísné hranice. Velmi brzy děti vyhodnotí, že pohodlnější bude koukat na televizi, ta se nemusí uklízet.

V druhém případě se jen můžeme dohadovat, jak dlouho vydrží rodičům harmonický vztah. Vždyť narozením dětí lidé nepřestávají být manželi a milenci, svůj vztah by měli pěstovat, najít si pro něj „ čas i prostor“. Otazníkem je také, jak dlouho udrží otec své podnikání na stejně dobré úrovni, aby dokázal celou rodinu financovat.

Přizpůsobme prostor svým potřebám

Velikost našeho prostoru tedy ovlivňuje i to, kolik energie můžeme z prostoru čerpat. Pokud tedy malí předškoláci obývají většinu domu už teď, představme si, co a jak si budou nárokovat za pár let, v pubertě, v dospělosti. Jestliže tedy chtějí rodiče udržet harmonii v rodině, je potřeba „ posílit své pozice“ a dát dětem hranice, omezit jejich prostor – a neznamená to, že své ratolesti přestali milovat. Ted potřebuje více prostoru rozhodně živitel rodiny, ti malí špunti rozhodně hypotéku nesplatí :-(.

Komentáře