Feng Shui očista stále dokola?

Ano, jinak to totiž ( a nejen se mnou) nejde.

Šatník byl zase plný a nepoužívané věci na mě vypadly z police. Když jsem se do té nadílky pustila, uvědomila jsem si, jak mi šlo hezky od ruky. Zato dříve mi to trvalo, hrůza, než jsem se k tomu jen odhodlala. A teď to šlo ráz na ráz! Přemýšlela jsem, jak jsem k té změně došla.

Patřila jsem k lidem, kteří věci hromadí a velmi neradi se jich zbavují. Podle vzoru naučeného v rodině jsem věci pečlivě oprašovala, starala se o ně, přerovnávala. Ony se za odměnu v bytě hezky zabydlely, pak roztahovaly, bujely a bobtnaly, až se v bytě skoro nedalo žít. Ano, nebylo kde. Nebylo tam místo.

Dříve se spousta věcí také jen volně povalovala někde po bytě, neb bylo potřeba nejdřív vymyslet, KAM je dát. Mnoho jich dokonce zůstalo někde na povrchu, protože se pro ně už nepodařilo najít volný úložný prostor a nakonec jsem si na novou „dekoraci“ tak zvykla, že už zůstala neuklizená navždy a stal se z ní nový lapač prachu.

A do bytu přibývaly nové a nové další věci. Vše bylo zaplněné po okraj, přetékaly šatníky, botníky, knihovny, šuplíky…

Pak přišlo jedno rychlé stěhování a s ním zásadní rozhodnutí: vzít si jen ty věci, které chci mít ve svém životě. Protože to už jsem znala Feng Shui, a tak bylo i rozhodování celkem jednoduché.

Od té doby jsem vyklízela a vyhazovala už v mnoha vlnách /větších i menších/. A jsem teď vlastníkem zhruba třetiny věcí, než před několika málo lety. Přesto vím o několika perlách, které se ještě v mých skříních nalézají a na které ještě nedozrál čas. Což neznamená, že třeba zítra….Dříve takové odhodlání přicházelo v řádu měsíců i let (a nebo k tomu vůbec nedošlo). Teď jsem vypozorovala, že i do těch největších odkládaček se vrhnu max. do půl roku a spíše se to zkracuje na týdny. A leccos jde z domu okamžitě, hned teď, když mi problematická věc padne do oka.

A tak jsem se teď v duchu hezky pochválila, jak už je mé skříni hezky volno, prostorně.

Hlavně si uvědomuju, jak jsem já jiná: pružněji rozhoduju, jsem celkově akčnější, co dřív trvalo, dnes řeším na místě

Pozoruji to i u klientů a snažím se je přesvědčit, že je nutné nechat v bytě prostor na život, ne tam vymýšlet jen další úložné prostory. No porovnejte sami: žena s jedním dítětem má stejné množství skříní a prostor na ukládání věcí jako čtyřčlenná rodina. Hezký byt, ale vypadá jako skladiště: vestavěné skříně nacpané věcmi, plný sklep, hračky i sportovní potřeby v krabicích…k tomu všechny vodorovné plochy zcela zaplněné vším možným, knihy, obrázky, upomínkové předměty. Nejsou to staré nebo zničené věci, ale všeho je MOC. A tak se nedivím, že tato paní neví, co se svým životem, už ani nemá chuť něco podnikat, raději tráví čas doma a přemýšlí, jak se zbavit depresí. Zatím se do svého bytu vejde…

Snad teď pochopila, že existuje souvislost mezi množstvím věcí, které máme, a naším jednáním.

A perlička na závěr – co myslíte, než jsem dopsala tenhle článek, už je nachystaná další velká igelitka pro charitu…tak nějak mi to nedalo