Začátek roku 2024, poslední měsíce Vodního Zajíce a mezidobí země, které má pro nás nejsilnější…
Tajemství bílých krabic
Když jsem objevila kouzlo bílých krabic, byla jsem nadšená. IKEA za rohem, široká nabídka krabic všech velikostí. Všechny nepohodlné věci začaly z bytu mizet jako jarní sníh. Spoustu drobností, které se mi nechtělo řešit, jsem odložila do bílých krabic a měla pocit, že je to vyřešeno.
Dobrý sluha, ale zlý pán
Dokonce jsem začala doporučovat bílé krabice ve velkém. Nevíte, co s nevyřízenými doklady? Zápisy z vleklého soudního jednání? Nevhodné dárky, které ještě nedokážete vyhodit? Prsten od babičky, která nám sice odkázala cennosti, ale její alkoholismus zničil vztahy v celé rodině? Romantické dopisy od bývalého partnera, uložené na památku?
Klid, bílá krabice to schová. Není se čeho bát, energeticky je to „uklizené“, dokud se nerozhodnu, kam s tím a co s tím.
A pak se to stalo. Navenek vše v pořádku, ale uvnitř divné tušení, že se něco děje. Neklid, nervozita. V práci se každou chvíli objeví nečekané překážky. Rodinné hádky nejsou nijak dramatické, jsou to spíš dohady, ale k optimistické náladě to rozhodně nepřispívá. Nechuť něco řešit, nechuť se hnout kupředu přechází plíživě do stavu: nejsem schopná dělat cokoliv. Nejsem schopná tvořit. Nejsem schopná žít….
Kde je zakopaný pes?
V bytě vše uklizeno, šuplíky vytříděné, sklep téměř zeje prázdnotou. Je tam jen pár bílých krabic. Ve skříni pod ramínky jsou také bílé krabice. V komodě tři malé bílé krabičky…ty jsou vlastně všude. ANO, všude jsou bílé krabice!!! Rozmnožily se jako ti trpaslíci 🙁 A všechny už několik let plné nepohodlných věcí.
Nezbylo než sebrat odvahu, odklopit bílá víka a poctivě dořešit, co jsem před pár lety někdy zbaběle, někdy v dobré víře schovala do ikeáckých úložných krabic. Padlo mnoho papírových kapesníků a mnoho sklenek červeného, než se odplavily všechny vzpomínky zasuté s věcmi v bílých krabicích.
Dnes mám krabic jen pár, přesně 4. Všechny mají cedulku s datem, kdy nejpozději krabici otevřu, znovu přerovnám, přehodnotím obsah, vytřídím, vyhodím.
A moje dnešní doporučení pro bílé krabice?
– zacházet s nimi jako s antibiotiky = velmi opatrně, cíleně
– používat pouze v odůvodněných případech, ideálně vůbec
– hlídat jejich množství a četnost použití
– pokud se vymknou kontrole, začnou ubližovat
PS: kdybyste potřebovali bílou krabici, dejte vědět, mám jich tu pár navíc 🙂