Hovory o AI (umělé inteligenci) - part 1 Už není otázka jestli, ale kdy…
Tajemství bílých krabic
Když jsem objevila kouzlo bílých krabic, byla jsem nadšená. IKEA za rohem, široká nabídka krabic všech velikostí. Všechny nepohodlné věci začaly z bytu mizet jako jarní sníh. Spoustu drobností, které se mi nechtělo řešit, jsem odložila do bílých krabic a měla pocit, že je to vyřešeno.
Dobrý sluha, ale zlý pán
Dokonce jsem začala doporučovat bílé krabice ve velkém. Nevíte, co s nevyřízenými doklady? Zápisy z vleklého soudního jednání? Nevhodné dárky, které ještě nedokážete vyhodit? Prsten od babičky, která nám sice odkázala cennosti, ale její alkoholismus zničil vztahy v celé rodině? Romantické dopisy od bývalého partnera, uložené na památku?
Klid, bílá krabice to schová. Není se čeho bát, energeticky je to „uklizené“, dokud se nerozhodnu, kam s tím a co s tím.
A pak se to stalo. Navenek vše v pořádku, ale uvnitř divné tušení, že se něco děje. Neklid, nervozita. V práci se každou chvíli objeví nečekané překážky. Rodinné hádky nejsou nijak dramatické, jsou to spíš dohady, ale k optimistické náladě to rozhodně nepřispívá. Nechuť něco řešit, nechuť se hnout kupředu přechází plíživě do stavu: nejsem schopná dělat cokoliv. Nejsem schopná tvořit. Nejsem schopná žít….
Kde je zakopaný pes?
V bytě vše uklizeno, šuplíky vytříděné, sklep téměř zeje prázdnotou. Je tam jen pár bílých krabic. Ve skříni pod ramínky jsou také bílé krabice. V komodě tři malé bílé krabičky…ty jsou vlastně všude. ANO, všude jsou bílé krabice!!! Rozmnožily se jako ti trpaslíci :-( A všechny už několik let plné nepohodlných věcí.
Nezbylo než sebrat odvahu, odklopit bílá víka a poctivě dořešit, co jsem před pár lety někdy zbaběle, někdy v dobré víře schovala do ikeáckých úložných krabic. Padlo mnoho papírových kapesníků a mnoho sklenek červeného, než se odplavily všechny vzpomínky zasuté s věcmi v bílých krabicích.
Dnes mám krabic jen pár, přesně 4. Všechny mají cedulku s datem, kdy nejpozději krabici otevřu, znovu přerovnám, přehodnotím obsah, vytřídím, vyhodím.
A moje dnešní doporučení pro bílé krabice?
– zacházet s nimi jako s antibiotiky = velmi opatrně, cíleně
– používat pouze v odůvodněných případech, ideálně vůbec
– hlídat jejich množství a četnost použití
– pokud se vymknou kontrole, začnou ubližovat
PS: kdybyste potřebovali bílou krabici, dejte vědět, mám jich tu pár navíc :-)