Krásný dobrý denv těchto týdnech jak se posouvá rok a máme možnost k velkým posunům,…
Příběhy našich studentů – Kouzlo červené obálky
Kouzlo červené obálky
Měla jsem farmu v Africe… tak začíná známý film Vzpomínky na Afriku. Já jsem měla chatu na kraji lesa. Říkali jsme jí boudička pro psa. Ostatně jsme ji koupili proto, abychom měli kde o víkendech venčit našeho jezevčíka. Nebyla ani o mnoho větší než psí bouda: veranda/kuchyňka, jedna místnost a pod střechou prostor na spaní. A stejně tak jako bouda stojí na pozemku psího páníčka, i naše chata stála na pozemku jiného majitele, od kterého jsme si část pozemku pronajímali.
Pro pitnou vodu jsme chodili k půl kilometru vzdálené studánce, k hygieně sloužila nádrž s vodou dešťovou a o to, čeho jsme se potřebovali zbavit, se postaral suchý záchod. Když jsme boudičku kupovali, nebyl v ní ani zaveden elektrický proud, ale postupem času přišel ten slavný den a místo svíček jsme rozsvítili několik úsporných žárovek. Jeden by řekl: romantika.
Ano, romantika to určitě byla, ale jen do chvíle, kdy jsem se rozhodla chatu prodat a jít „za lepším“. Který blázen si dnes asi koupí chatu bez vody na pronajatém pozemku? V té době jsem o Feng Shui prakticky nic nevěděla, ale dostala si mi do ruky jedna knížka, kde mi padla do oka na okraji vytištěná poznámka. Psalo se tam: Chcete-li urychlit prodej vaší nemovitosti, vložte do červené obálky kousek kovu z kuchyně, kousek dřeva z podlahy a trochu země ze zahrádky. Obálku pak vhoďte do rychle plynoucí řeky.
Rituál jsem provedla a světe div se! Do týdne mi na můj inzerát zavolal JEDINÝ zájemce, který chatu koupil. Nechápala jsem nic. Až když jsem začala chodit do Školičky Feng Shui a posléze studovat Feng Shui Akademii, začala mi postupně symbolika rituálu docházet. A zároveň i to, že jsem intuitivně provedla další kroky, které vedly k úspěšnému prodeji:
- stanovila jsem si realistickou cenu,
- za pěkného počasí jsem pořídila fotografie,
- věnovala čas přípravě inzerátu,
- z chaty jsme odvezli všechny osobní věci a nechali tam opravdu jen to, co mělo budoucím majitelům zůstat
- a v neposlední řadě jsme „psí boudičce“ poděkovali a rozloučili se s ní.
Ano, měla jsem chatu na kraji lesa… 😊
Jarka