Pro radost studentům

Odlehčené letní téma  🙂

Nedávno jsem nečekaně potěšila své studenty na krkonošské akci 5dní s Adam Feng Shui. Je to akce doplňující naše studium, jen se učíme jinou formou, vše je více prožitkové.

Na výtvarné dílně jsme si měli vyrobit nápravu pro oblast, kterou jsme si při předchozích aktivitách otestovali a našli jsme si také prvek, který je třeba harmonizovat. Proces zajímavý, objevný, ale pro mne nepřinesl nic překvapivého.  Nevadí, vytvořím si nápravu, však ono se NĚCO stane.

Na stole přede mnou leží bílá čtvrtka, vodové barvy, štětce, tuš. Ještě než namíchám odstíny zelené barvy, začnou vylézat na povrch moje umělecká traumata ze základní školy: 1. neumím malovat 2. nemám cit pro barvy 3. nevím, JAK to namalovat.   Depresivní myšlenky víří, houstnou, tlak stoupá. Navenek distinguovaná osoba, uvnitř pnutí intenzity jaderného reaktoru.

Když se pak kolegyně ze sousední skupiny nahne k našemu stolu a šeptne: „Jééé, ty to máš hezký!“, Fukušima v mé hlavě bouchne. Mám já tohle zapotřebí? Trápit se tu s vodovkama. Navíc je to ztráta času, vždyť to vypadá hrozně! Radši bych šla dělat něco užitečnýho…

Přichází zachránce, Hanička – výtvarnice, rázně zastavuje moji naštvanou ruku a klidně metodicky mě směřuje k výtvarnému cíli. Výkres – nápravu do bytu jsem nakonec dokončila a dnes již „pracuje“ na svém úkolu.

Proč vám to píšu? Abyste věděli, že každý člověk (bez ohledu na to, jak dlouho se věnuje Feng Shui) něco může řešit, každý najde místečko, které je potřeba opečovat, vyčistit, ať v prostoru, nebo na duši. Takové „místo“ už nás potom netrápí, aspoň ne tolik a mnohdy problém s ním spojený odejde zcela a úplně pryč. Přestane zatěžovat náš život.

Jsme zvyklí posouvat nábytek, malovat zdi, vyklízet skříně. Ale i toto patří k Feng Shui. Čistíme nejen svůj byt, čistíme po kouskách celý svůj život, očišťujeme své myšlení.

Jak se to projevilo? Výsledek ?

Za týden mi volá známý SOS, nutně někoho potřebuje do květinářství. Kamarádka, vyučená v oboru, může až odpoledne. Co myslíte, nakonec jsem dopoledne vzala já. Kytky mám ráda, prodávání mi jde. Ale neumím vázat kytice!!!! Majitel mi proto nachystal krásné vazby, aby měli zákazníci z čeho vybírat. Jenže hned po ránu přijde náročná dvojice a chce si vybrat květiny podle sebe. Varuji je, že nejsem „od fochu“, ale oni trvají na kytici z jednobarevných gerber. POMÓÓÓC!

Pud sebezáchovy mi přináší spásnou myšlenku: ta kytka se musí líbit tobě! Tohle je nuda, barevně nezajímavé, jednotvárné…A najednou se slyším říkat: „Co kdybychom to trochu oživili… a takhle zkombinovali…přidala bych ještě…“. V rukách mi vyrostl krásný pugét, veselý, barevný. Paní se usmívá a pokyvuje hlavou, že je spokojená. Pán pak pronese větu, kterou si budu dlouho pamatovat: „ To bych nikdy neřekl, že ta kombinace kytek může vypadat takhle zajímavě. Máte výtvarné cítění, hezky jste to vymyslela.“

Najednou se mi zdálo vázání kytic naprosto jednoduché.  Žádné pochybnosti, že nemám výtvarný talent a chybí mi cit pro barvy. Přesně dva týdny po tom, co jsem kvůli zeleným keřům a vodovkám naši milou lektorku málem pokousala vzteky a zoufalstvím, že jsem výtvarný antitalent 🙂

Feng Shui je krásná cesta. Přináší harmonii, soulad, pochopení. A taky legraci – když studenti vidí svou „třídní“ jako normálního člověka, který se pere se svými „výtvarnými běsy“.

Komentáře