Můj dům, můj hrad (2)

Rodiče a děti.

Během týdne, hned čerstvě po ránu zvoní telefon. Neznámé číslo. Bodrá paní mi sdělí, že o mně slyšela, jak prý umím dobře „uklízet“ s lidmi, kterým se do toho nechce, a nevědí si rady s různými věcmi. Ona bydlí v domě s manželem, dcery se už osamostatnily a stejně není málem kam co dát nebo kde ubytovat návštěvu…. Tušíte, odkud vítr foukal? Ano, rázná maminka dvojčat si mne snadno našla na internetu. Hlavně prý co udělat s tou tělocvičnou! Dcery se věnovaly léta gymnastice a tanci, tak jim šikovný otec vytvořil z původní prádelny posilovnu a taneční sál! Teď tam jen leží prach a nikdo tam nechodí.

Tak mne čekala velká rodinná návštěva, jejímž cílem bylo znovu domek „zabydlet“ po odchodu dcer.

Nevyužité místnosti přinášejí stagnaci. Energie zde neproudí a časem si ji začnou brát ze svého okolí.  Pro místnosti, které již přestaly plnit svůj původní účel, je potřeba najít jiné využití, novou náplň práce 🙂

S dcerami jsme nejprve dovyklidily „ dívčí“ pokojíček a uspořádaly ho tak, aby ho kdykoliv mohla využít i příležitostná návštěva. Ze stěn mizely tuny diplomů, nad kterými se rodina rozvzpomínala na společné víkendy, kdy holky závodily a rodiče fandili a dělali tzv. zázemí.  Spousty drobných odměn a památek také skončilo v pytli na odpad. Každá z dcer si vybrala největší ocenění, kterých dosáhla, a ta byla vystavena na čestném místě s nejkrásnějším pohárem. Volné poličky obsadily orchideje, kterým se v této místnosti obzvlášť dařilo. Každý den je sem přijde někdo obdivovat a zalévat. Vešel se i pracovní stůl s počítačem, aby se uvolnilo místo v přeplněné kuchyni.

Zbývalo najít novou funkci pro „tělocvičnu“, protože aktivnímu sportování už odzvonilo. Tady se dcery i rodiče zvláštním způsobem zarazili a nikdo nechtěl začít mluvit. Rodiče nechtěli rušit něco, co vlastně patřilo dcerám, aby to nevypadalo, že je v domě už nechtějí a dcery zase ohleduplně nechtěly rušit to, co pro ně otec vybudoval. Nakonec všichni svorně uznali, že místnost už svůj úkol splnila, umožnila dcerám krásně se protančit do dospělosti a teď je potřeba posunout se dál.

Inspirace přišla s podvečerem, kdy se ochladilo. Bylo by příjemné posedět u krbu. A proč ho vlastně nemáme? V otci hned ožily kutilské touhy …. ano, v bývalé tělocvičně by to šlo!

Hned začal plánovat společné posezení u krbu, ale manželka se netvářila nadšeně…když tu bude krb, tak sem nebudu moct vzít děti. Jaké děti???? Až teď se matka přiznala, že v předčasném důchodu občas vypomáhá mladé sousedce s hlídáním dětí. A že ji to nesmírně baví. A když by pro malé předškoláky měla hernu, mohla by hlídat častěji a vzít i víc dětí. Vždycky chtěla být učitelkou v mateřské školce…. Dcery si viditelně oddechly. Matka si splní svůj sen a ony se nebudou cítit tlačeny do vdavek a vnoučat 🙂

Je potřeba říct nahlas, co bychom chtěli, o čem sníme…. A není to lehké. Brání nám strach z nového, máme obavy, abychom druhým neublížili, znejisťuje nás krok do neznáma.

Paradoxně přítomnost nestranného člověka tady pomohla vyjádřit se všem, co by si přáli a po čem touží. Odchod dětí z domu neznamená konec rodinného života a hezkých vztahů. Jen je potřeba tomu uzpůsobit dům samotný. Jedna etapa skončila a další zajímavá nastává.

 

Úkolem domu je podporovat a chránit své obyvatele, poskytnout jim útočiště. Ne brát jim odvahu a sílu žít takový život, jaký si přejí žít.

Proto se nebojme měnit dispozice domu podle toho, jak se mění situace v rodině, a přizpůsobme dům svému životu.

Přeji vám krásný život ve vašich domech.   Věrka

Zde najdete, jak tento příběh začal.

 

Sdílet

Komentáře

Komentovat

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close