Kolik prostoru potřebujeme? aneb na velikosti záleží :-)

 

Při Feng Shui konzultacích stále řešíme, jak prostor zařídit, upravit, aby nás vhodně podporoval a aby se nám tam dobře žilo.  Při návštěvě klientů mě nepřestává překvapovat, jak různě mohou mít lidé nastavené požadavky na velikost a využití prostoru. V poslední době jsem navštívila dvě mladé rodiny, každá bydlela v rodinném domku a měla dvě menší děti. Naprosto odlišný, přímo opačný měly postoj k využití prostoru. S údivem jsem pozorovala, jak některé věci v jejich životech nefungují, a uvědomila jsem si, že to není případ jen těchto dvou rodin, ale že je to obecnější jev.

 

Komu/ nebo čemu dopřejeme místo?

V jednom rodinném domě mají děti vyhrazený koutek na hraní v obývacím pokoji, kde musí každý večer proběhnout přísný velký úklid a rovnání hraček. Přitom je v domě spousta dalších místností: obrovská technická místnost ( prádelna spojená s kotelnou), dále dvě velké samostatné šatny a volné podkroví… Při troše fantazie a vůle by nebyl problém přeorganizovat místnosti tak, aby děti měly svůj samostatný pokoj na hraní.

Druhý příklad je opačný: dvě mladší školní děti mají své samostatné, poměrně prostorné pokojíky, přesto narážíme na jejich aktivity a hračky po celém domě včetně ložnice rodičů i sušárny prádla… a není to náhoda, je to setrvalý stav, kdy děti v podstatě obsadily celý dům. Pro sebe si rodiče si nechali nejmenší místnost v domě jako ložnici – umístit tam manželskou postel byl heroický výkon, museli se smířit s velikostí 1,5 lůžka, aby mohli vůbec kolem postele projít. Pro otce, živitele rodiny, místo na domácí kancelář už nezbylo, tak se se svým notebookem krčí u konferenčního stolku v obýváku.

 

Už vás napadá, jaké to může mít důsledky?

V prvním případě dali rodiče přednost věcem, aby oblečení a hlavně sportovní potřeby měly „ kde bydlet a byly přehledně uskladněné“. Takže věci jsou dobře uložené, mají prostor… jen na děti se každý večer táta zlobí, že je obývák plný hraček a děti logicky uklízení nebaví, tak už mnohé hry ani nevytahují, protože vědí, že stejně do zpráv v televizi musí být vše rozebráno a uklizeno. Jejich tvořivost a fantazie dostala přísné hranice. Velmi brzy děti vyhodnotí, že pohodlnější bude koukat na televizi, ta se nemusí uklízet.

V druhém případě se jen můžeme dohadovat, jak dlouho vydrží rodičům harmonický vztah. Vždyť narozením dětí lidé nepřestávají být manželi a milenci, svůj vztah by měli pěstovat, najít si pro něj „ čas i prostor“. Otazníkem je také, jak dlouho udrží otec své podnikání na stejně dobré úrovni, aby dokázal celou rodinu financovat.

 

Přizpůsobme prostor svým potřebám

Velikost našeho prostoru tedy ovlivňuje i to, kolik energie můžeme z prostoru čerpat. Pokud tedy malí předškoláci obývají většinu domu už teď, představme si, co a jak si budou nárokovat za pár let, v pubertě, v dospělosti. Jestliže tedy chtějí rodiče udržet harmonii v rodině, je potřeba „ posílit své pozice“ a dát dětem hranice, omezit jejich prostor – a neznamená to, že své ratolesti přestali milovat. Ted potřebuje více prostoru rozhodně živitel rodiny, ti malí špunti rozhodně hypotéku nesplatí :-(.

Sdílet

Komentáře

Komentovat

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close