Ach, ty vztahy …

Onehdá mě k sobě domů pozvala má kamarádka. Říkejme jí Sylvie. Přivítala mě s pláčem. Měla pocit, že její Petr je jí nevěrný, nevšímá si jí, nekomunikuje a jen a jen pracuje. Měla pocit, že zapomněl na ni i na děti, na společných pár let života a naprosto bezhlavě se zamiloval. Sylvie byla v koncích. Nevěděla, jak si poradí dál se svým životem. Jak vysvětlí dětem, že táta bude jinde a fungovat bude možná jen o víkendech… Děti jí také přerůstají přes hlavu. Večer nechtějí spát, neví, s čím si hrát a mají problém si hračky uklízet. Celou situaci asi kapku zveličila, fantazie jí jela naplno, ale chápala jsem jí. Mít doma člověka, který nekomunikuje a nevšímá si nikoho jen své práce, není nic příjemného. Na výlety nejezdí, s dětmi nepomáhá, sedí jen u svého PC, práci si nosí domů. Proudy slz nebraly konce.

Nechala jsem ji vypovídat. Vypily jsme si šálek čaje a Sylvie se trochu uklidnila. Pak mě poprosila, zda bych se nepodívala na jejich byt. Souhlasila jsem.

Přeplněný prostor, chaos, zmatek

lego

Udělali jsme si procházku po jejich společném bytě. Vše, co jsem viděla, jsem komentovala. Největší místnost v bytě obývaly děti, všude se válely hračky, pastelky, papíry, zdi byly vymalovány do zelena a „vylepšeny“ dětskými kresbami. Nedařilo se jim v pokojíčku udržet jakýkoliv pořádek. Ta nejmenší místnost v bytě byla ložnice, byla hned blízko hlavních dveří a nacpaná k prasknutí, za dveřmi trčelo žehlicí prkno, vedle stál koš s prádlem, dveře šly jen stěží naplno otevřít. Psací stůl zabíral půl ložnice. Ložnici dominovala bílá, šedá a modrá.

Nekomunikace a slzy, pomyslela jsem si.

Změny v prostoru, úklid

Zeptala jsem se jí, zda je ochotná udělat pár změn, aby se situace změnila a zlepšila a to hned na několika frontách. Naznačila jsem jí, že by bylo dobré ložnici přestěhovat do větší místnosti a udělat z ní konečně ložnici a ne pracovnu a zároveň skladiště toho, co nemá být na očích.

Pokoj dětí bude sice menší, ale když si uklidí a srovnají hračky do krabic k tomu určených, bude jim prostor stačit.

Rovnou jsem na ni vybalila, že by bylo vhodné i jinak vymalovat, jak dětem, tak v ložnici. Bylo to hodně změn najednou, ale Sylvie ožila, chtěla vyřešit problém a bylo vidět, že se ničeho nebojí. Manžel Petr měl před sebou dokonce služební cestu, takže realizaci nestálo nic v cestě.

Barvy, barvičky

Vybrali jsme společně barvy do obou pokojů, Sylvie vyklidila po mnoha letech komoru a uložila věci z ložnice tam, kam patří. Promysleli jsme i přestěhování psacího stolu muže. Sylvie našla kout v obýváku, kam by se vešel a hodil by se tam více než do ložnice, která má být místem spánku a partnerských radovánek.

Doporučila jsem jí barvy jak do ložnice, aby byla tím správným místem pro ně dva, tak do dětského pokoje, aby se děti uklidnily a večer místo skákání ulehly do postýlek. Jen co jsme barvy vybraly, volala svému dvornímu malíři. Poprosila, aby přišel co nejdříve.

barvy

Přinesla škatulata, hejbejte se výsledek?

O Sylvii jsem pak nějaký ten pátek neslyšela. Slíbila ale, že dá vědět, jak se přesuny v bytě povedly, a zda tahle škatulata „hejbejte se“, byla k něčemu. Já věděla, že byla, Sylvie se o tom ale musela přesvědčit sama.

Před pár dny se ozvala, už po hlase byla moc spokojená a zvala mě na kávu. Ráda jsem slíbila návštěvu. Vypadala šťastně. Muž byl s dětmi v parku.

Spokojené děti i manžel

V bytě bylo útulno. Ložnice konečně svítila barvami a byla ložnicí, pokojíček byl uklizený, děti bych prý nepoznala, v menším pokoji jsou spokojené a hračky si konečně uklízejí do barevných bedniček, večer zalehnou do postýlek a po pohádce spokojeně usínají. Poradila jsem jí totiž také jeden trik, jak na to. 😉 Ptáte se jaký? Recept starých babiček, kaši na večeři. V bříšku je jako v pokojíčku a děti klidně usínají.

Petr se zase začal usmívat, se změnami doma byl spokojený a přestal si domů nosit práci ze zaměstnání. Když prý dojel ze služební cesty, byl hodně překvapený. K Sylviinu údivu si dokonce sedli a prodiskutovali skoro celou noc. Konečně mu byla schopna říci, co se v ní odehrávalo a jak byla nešťastná. Dokonce se mu svěřila i s tím, že si myslela, že má milenku. Petr se od srdce zasmál s tím, že by ho to ani nenapadlo. Připadal si doma ale tak nějak vším zavalený, věcmi, dětmi i Sylviinými výčitkami, tak se prostě uzavřel do sebe.

Pár změn a tolik radosti.

A co vy? Jak to máte doma vy s parterem a dětmi? Vše funguje, jak má? Nebo potřebujete poradit, jak zlepšit svůj život?

Renáta

Komentáře

Back To Top